Úvaha s názvem ,,Kdyby" vznikla při nic nedělání u počítače a tak jsem si řekla, že když už mám ten druhej blog... Tak proč nenapsat úvahu, že?

Postava Hitlera v historii II. Světové války byla určitě významná už od začátku. Podařilo se mu sfanatizovat nejprve svojí politickou stranu (NSDAP) a potom dokonce celé Německo. Přitom mě ale docela udivuje, že když všichni vyzdvihovali arijce nad ostatní, že si nikdo nestihl povšimnout, že jim velí přesný opak. Malá postava tmavé vlasy i oči, předci možná Židé...
Prostě si toho nikdo nevšiml, nebo spíš si toho všímat nechtěl. Úpřímně, poté co měl Hitler ve spárech celé Německo a s ním i veškerou vojenskou sílu... Jen málo lidí se mu dokázalo postavit a odporovat. Jeho oddíly vraždili všechny, kteří projevili byť jen známky odporu. Kdo by pak dal v sázku život, rodinu, přátelé?
To byl právě problém, všichni si moc dobře uvědomovali co jim hrozí, nemůžeme se tedy divit. Zkuste si vy položit tuhle otázku, kdyby jste žili v té době, co by jste udělali? Postavili by jste se na odpor s vědomím, že budete pravděpodobně zabiti, nebo by jste spíš chránili rodinu?
Taky jsem si položila tu samou otázku a odpověď je jednoduchá: Chránit rodinu.
Protože když ztratíte rodinu ztratíte i částečně smysl žít a někdy trvá opravdu dlouho než najdeme něco, čím to prázdno zaplníme.
Tím ovšem nechci říct, že je ta druhá volba špatná, to rozhodně ne! Chci jen říct, že někdteří z nás jsou méně odvážní než ti druzí. Ale méně odvážní neznamená zbabělí.
Ale zase žít ve státě ( spíš Protektorátu), kde ztrácíte právo na život, je jako by jste žádný život neměli.
Někdteří prostě nechtěli jen tak sedět s rukama v klíně a čekat jestli se zítra jejich jméno náhodou neobjeví na seznamu popravených. Chtěli bojovat a díky těmto lidem, díky jejich odvaze o oběti jsme se z toho období hrůzy vylízali, ikdyž se šrámy na duších ale vylízali...

Toť konec trapné úvahy na téma "Kdyby"